Anděl pomsty » 1. kapitola

28. května 2011 v 20:30 | Lindsey |  • Anděl pomsty

Dívka byla bledá vyčerpáním. Už několik nocí nespala. Všechno začalo jeho návratem. Byla to jeho vina. Ostatně jako vše, co se kdy v jejím životě odehrálo. Milovala ho za to a zároveň nenáviděla. Čím víc ho milovala, tím víc rostla její nenávist. Věděla, že ačkoliv uběhlo tolik let to, jaký má vliv na její život, nikdy nezmění. I kdyby sebevíc chtěla. Ale ona nechtěla. Láska je nemoc i prokletí. A předem odsouzena ke zkáze.
Odhodlaně se nadechla.
"Doopravdy to chceš slyšet?" položila otázku mladíkovi, který stál vedle ní. Dívala se na něj svýma uslzenýma očima a věděla, že tím odsoudí celý jejich vztah.
"Ano," odpověděl, ačkoliv věděl, že to, co uslyší, se mu nebude líbit.
"Chci to slyšet."
"Tak dobře," řekla dívka a krutě se usmála. V očích se jí blýskalo.

 
 
RAKOUSKO 17. STOLETÍ

Zataženo. Déšť. Velké černé mraky. Zuřivá bouře a dující vítr, jež hraje svou zlověstnou píseň nad naším krajem již čtyři neděle. Stromy se hýbou ve větru takovou silou, že již tři domy ve vesnici jsou neosídleny. Řeky a potoky se vylévají z břehů a z okolních stavení se stávají pouze vzpomínky na životy těch, kteří nestihli včas uniknout této zkáze. Lidé mají strach. A šíří se jak morová nákaza. Tvrdí, že je to trest boží. Neuskutečnili jsme pokání a nenavštěvovali kostel, jak se sluší a patří, a zde je naše odměna. Každému dle zásluh. A tak nám bylo nakázáno striktně se účastnit mše svaté a modlit se k Nejvyššímu soudci.

"Až nadejde den posledního soudu, každý musí nahlédnout do své duše a upřímně odpovědět na otázku: Ctil jsem po celý svůj život Boha všemohoucího? Zasloužím si dostat se do království nebeského?"
Zhluboka jsem povzdechla. Nikdy jsem nepatřila mezi křesťany. Vlastně celá naše rodina se čítá mezi ateisty a kostelu se zásadně vyhýbá. V těchto časech však není zbytí. Objevují se zde pro nás nebezpečné myšlenky a nesmíme vzbudit podezření ostatních. Od jednoho k druhému se šíří ona nemilá zvěst, a ačkoliv se ji všichni bojí vyslovit nahlas, všichni se k ní upínají jako k vysvobození z tohoto pekla.
"Pamatujte, moji věrní, že vykoupit své hříchy můžete pouze pokáním a teprve poté můžete dosáhnout věčné blaženosti," pokračoval místní kněz Ernst, mapujíc kostel svýma černýma očima, marně doufajíc v náznak odporu či nedůvěry. Nesnáším jej. Vždy se každému snažil vnucovat svou pravdu a víru a v těchto časech o ni usiluje stále více. Stačiv by pouze malý náznak a byl by konec všeho utrpení.
Odhrnul si své mastné tmavé vlasy dlouhé po ramena z čela a pokračoval ve svém kázání. Stále zkoumal celou místnost očima úlisného šedesátiletého starce, jenž má to nejlepší za sebou. Ovšem ani závěr mu nepřinesl žádný požadovaný výsledek.

A takto probíhá posledních několik dní. Po dvou nedělích se lidé vzdali naděje v lepší zítřek a řeší to svojí vlastní cestou, jež jim určil údajně sám Bůh ústy kněze Ernsta. Vykoupení a poznání. Vykoupení poznají až před branou nebeskou, ovšem poznání se jim dostane mnohem dříve. V to alespoň ostatní doufali.
"Jak dlouho míníš, že bude toto bláznovství trvat?" tázala jsem se matky po návratu z nedělní mše.
Ta nejdříve vyhlédla z okna a vše prohlédla a pak teprve odpověděla.
"Obávám se, že do té doby než bude viník nalezen."
"Ale to jest nemožným," namítla jsem rozčileně. "Za toto neštěstí nemohou jiné bytosti, nýbrž nebe si s námi pohrává. Za několik dnů jistě vše pomine."
"Zaslechla jsem včera kněží s radním, jak o tom hovoří. Situace je dle jejich soudu již neúnosnou a jest jejich povinností zasáhnout. Ačkoliv nemají žádné zprávy, uvažují již nad inkvizitorem. Ten by jim mohl pomoci s hledáním."
"Jmenovali někoho?" optala jsem se a cítila, jak zima prostupuje mým tělem. Matka měla vážný výraz, jenž mne nezanechal na pochybách, o kom se hovořilo, ale já tomu nechtěla uvěřit. Nemohl to být on. V hloubi duše jsem to však věděla.
"Heinrich Boblig."
Heinrich Boblig. Stačilo jméno a mé srdce se zastavilo. Ne, ne, ne! Není možné, aby toto bylo skutečností. Musí to být jen pouhý náhodný nápad, nikoliv skutečnost. I přesto jsem viděla zamlženě skrz slzy v mých očích. Matka mne beze slov objala. Zhluboka jsem se nadechla. Aroma domova a lesů, jimiž je naše stavení obklopeno, mi dával pocit bezpečí. A ten neměl trvat nikterak dlouho.

Je krásný večer, sedím na verandě a pozoruji les. Náš dům stojí na jeho hranicích, za nimiž je pouze stavení Marka Krögera. Jest od nás pouhých metrů, avšak jevivší se krátkou vzdáleností, může býti cesta zrádná. Houštiny kol jsou hluboké a plny divé zvěře. Mnoho cizinců v nich našlo záhubu, avšak místní lidé dávají si pozor či se mu vyhýbají. Za lesem jest pouze jiná země, avšak ta nikoho neláká. Nejbližší město leží na druhé straně, kde se nachází volné cesty s pár stromy.
S povzdechem vzhlédnu nahoru a sleduji třpytící se hvězdy, jež obklopují měsíc. Brzy bude úplněk. Zvedá se vítr. Rozhýbá větve stromu a listy spolu s vysokou trávu rozehrávají svoji sladkou píseň. Listy šustí na cestě. Les mne k sobě láká, avšak nesmím podlehnout. Obzvláště nyní, když je starý nepřítel na cestě. Nesmím… ale i přesto nenaslouchám hlasu rozumu a podlehnu volání lesa. Jakmile za sebou nechám dům a dotknu se prvního stromu, pocítím nával radosti. Ano, zde jest mé místo, sem patřím. Život v městečku jest pro mne vězením a pouhou přetvářkou.
Pokračuji šumícím lesem, poslouchám, jak mé kroky následuje zvuk spadaného listí a naslouchám hlasu šeptajícího vánku, stejně jako zvuku blížící se bouře. Jakmile dojdu svého cíle, ozve se nad mou hlavou blesk, jenž osvítí louku, jež se rozkládá přede mnou, a poodhrne temnou roušku noci.
V tu chvíli se mi zastaví srdce. Hledím do jasných modrých očí, lemovaných tmavými řasami, jež ladí s černými vlasy a dají vyniknout opálené tváři.
"Marku, vyděsil jsi mne," vydechnu s úlevou.
Na jindy přátelské tváři ovšem dále přetrvává vážný výraz.
"Mohl to být někdo jiný než já. Jak bys vysvětlila jinému, co pohledáváš sama v noci v temném lese?"
"Ale nikdo jiný kromě tebe tu není. A navíc jsem ani nezačala," bráním se, i když vím, že má pravdu. Nebezpečí jest veliké, obzvláště v tento čas. Avšak vidina uspokojení mé nejniternější tužby zdá se býti příliš lákavou.
Mark se stále mračí. Je o pouhá tři léta starší a známe se již od dětství. Vždy jsme bývali nejlepší přátelé a veškeré neplechy jsem podnikala s ním. Poté, co zjistil, že moje část je stejná jako jeho, jsem pro něj mladší sestrou. Zachovává mé tajemství, stejně jako já jeho. Ani matka neví, že zde nejsem jedinou. Ani se to nikdy nedozví.
"A co zde vlastně pohledáváš ty?" otáži se jej podezíravě.
"Přec bys tuto pozdní hodinu do vesnice nešel a jinam cesta nevede," pokračuji.
Moment hledíc mi nechápavě v tvář, načež shodí masku a přizná: "Dobrá, moje výprava jest ze stejného důvodu jako tvá. Bolesti Esterházi navrátily se. Chci jí ulevit na té strastiplné pouti mezi mrtvé."
Již se nadechuji k odpovědi, avšak Mark předběhnuvší mne dodá: "Ty se mnou nemůžeš. Jest to příliš nebezpečné. Nechci tolik riskovat."
"Cožpak ty neriskuješ?" otáži se rozzlobeně.
"Ano, ale rozhoduji sám za sebe…"
Nenechám jej dokončit myšlenku: "A já se rozhoduji za sebe. K čemu jsou kouzla bez využití v době, kdy jsou potřebná a mohou zachránit druhé?"
Přeruším Marka nadechujíc se k dalším námitkám: "Nač by nám poté byl tento dar?"
Hledím v jeho tvář a sleduji, jak zpupnost z jeho očí pomalu vyprchává.
"Dobrá tedy. Připravme kruh. Vezmi svíce," prohlásí, uznajíc mou pravdu.
Postavím svíce do pěticípé hvězdy a postupně rozžhnu oheň na každé z nich. Vrcholy hvězd majíc svůj význam. Značí veškeré živly světa: vodu, oheň, zemi, vzduch a život. Právě tato hvězda jest znamením čarodějnic. Tedy nás. Mne a Marka.
Postavíc se vstřed, spojíme ruce. Zavřu oči a zahledím se do svého nitra. Vše kol nás utichá. Zpívájící ptáci, vítr hrající si v korunách stromů… po tom všem není památky. Jsme jen my dva. A naše síly. Vyhledajíc tu jeho, napojím se na ni. Posvátným tichem pronikají má tichá slova: " Unda, aer, incendia, terra quod phasmatis. Commodo reperio infirmus mulier quo…"
Jak zvyšuje se můj hlas, sílí vítr. Rozvíří listy kol nás, stejně jako větve stromů, do této doby tiché. Majíc oči zavřené, ucítím blížící se bouři. Brzy padají na nás kapky vody, slyším dunění hromů a blesky problikávají spolu se svícemi tmou. Ucítím onen zvláštní odér, jež doprovází bouře po několik nedělí. Vbrzku na něj zapomínám. Vychutnávám si pocit opojení, nedílnou součást magie. Ano, to je ono. Propojení s magií. Spojení s kouzly. Většinu času času kroužíc kol mne, jest nyní mou součástí. Cítím, slyším a dotýkám se pěti živlů. Země se ozývá vůní trávy, vzduch víří, z deště jest cítit voda, oheň obklopujíc naši dvojici, stejně jako život. Magie proniká vnitř mne a já, uprostřed lesů v zuřící bouři, dujícím větrem a spojena se starým přítelem, cítím absolutní štěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattY♥ // ndobrev-4fans > graphic KattY♥ // ndobrev-4fans > graphic | Web | 28. května 2011 v 22:09 | Reagovat

skvelý blog=)) ;-)

2 Tarina S. Tarina S. | Web | 29. května 2011 v 13:14 | Reagovat

To je prostě dokonalý. vážně nemám slov, píšeš krásně. Ikdyž by se zdálo, že tenhle "zastaralejší" jazyk by mohl někoho odradit, tak jsem to prostě musela dočíst! :D
A k tvojí otázce: na internetu najdeš i nějaká zadání na 30 day challenge třeba i na určité téma, ale já jsem si tak nějak posbírala a domyslela tyy svoje aby mi vyhovovali. Je to jen na tobě, hlavní je to, že to má 30 dní! :-D

3 Adrian Adrian | Web | 30. května 2011 v 16:06 | Reagovat

Ahoj,
pošli mi už prosím ten výtvor do UVGS
a prosím dej mi hlas tady http://makiinka-lowe.blog.cz/1105/1-kolo-vgs#komentare
...P.S. moc děkuji

4 Fantóm Gothamu Fantóm Gothamu | Web | 31. května 2011 v 16:50 | Reagovat

Budem to komentovať postupne, takže:
Obálka - teraz chcem byť úprimná, ale mňa by taká obálka nezaujala. Mám radšej obálky, kde je také tajomno a úplne si viem predstaviť akčnú obálku k takejto tvojej knihe. Staré oblúčikovité rukou písané písmo, horiaci pergamen, možno aj nejaký ten pentagram a alchymistické značky. :D
Upútavka hore na záhlaví - tak toto ma zaujalo. Kedysi som horlivo čítala ságu s názvom Gričská Čarodejnica (vrelo odporúčam, máme podobný vkus na filmy, tak možno aj na knihy :D ) a celá tá sága sa diala v období honu na čarodejnice. Tiež sa to dosť týkalo Maleus Maleficarum a tak. (Naozaj ešte raz odporúčam tú knihu) Takže preto ma to zaujalo. :D
Prológ (alebo ako to nazvať, proste to pod tým bannerom :D) - dostatočne zaujímavý a vie upútať človeka, možno len by som vytkla klišé, čo sa týka lásky a tak (ale to je len môj osobný názor), radšej mám také príbehy kde láska nehrá tú hlavnú úlohu. Ale to asi nebude hrať ani u teba. Tu asi bude ústredná téma čarodejnice.
Začiatok kapitoly - ten sa mi veľmi páči, mám rada krátke akčné vety bez slovies (viď. - prvé tri vety).
Dej - celkovo si dávaj pozor na časy, musí ša rozhodnúť - minulý/prítomný. Používaš oba - ako ja. Stále sa mýlim, ale ty si raz dokonca použila aj budúci čas, ktorý sa dá občas zameniť s prítomným časom.
S povzdechem vzhlédnu nahoru < vzhlédám <ak to teda má byť prítomný čas(teda neviem, či je to správne, českú gramatiku neovládam :D, ale verím,že mám pravdu - ako vždy :-D )
Tiež ako Tarine sa mi tam páči ten starší jazyk, v češtine ho dosť obdivujem a jeho vrchol nachádzam použitý vo fantasy knihách (čo je celkom nezvyčajné). Napríklad Lirael, keď budeš dakedy v knižnici, tak si prečítaj prvých pár strán, je to tam super skonštruované :D.
Nemám rada také "náhodné" stretnutia, to stretko v lese mi prišlo také nasilu.
Na konci sa mi veľmi páči ten opis vznikajúcej mágie.
Chcela som sa rozpísať, keď som videla ten tvoj článok o tom, že si smutná, že ti to tu nik nekomentuje, tak dúfam, že ťa tento komentár poteší a nebudeš smutná, že toľko kritizujem. :-D Ale snažila som sa aj vyzdvihnúť podarené veci. :-)

5 miss. bloody Scars miss. bloody Scars | Web | 1. června 2011 v 21:25 | Reagovat

Je to pro mě trochu zvláštní tam čím ty výrazy, který se dneska zřídka používají, ale i tak musím říct že se mi líbí příběh :) Jinak mě taky zajímá komu to milá slečna vypráví :D Ale tak já si počkám na další kapitolu :D

6 martina martina | E-mail | Web | 2. června 2011 v 19:34 | Reagovat

Velmi pekné!naozaj :) velmi ma to zaujalo :)

7 Janiss Janiss | Web | 3. června 2011 v 19:19 | Reagovat

jeeežiš to je dlouhý :D ok pouštím se do toho :D

8 Anjet Anjet | Web | 5. června 2011 v 13:09 | Reagovat

Co na to říct. Jedině je to povedné, jako celkem vášnivý čtenář,mám na knihy docela velký nárok. Naopak líbí sme mi ten starší jazyk dělá, ho zajímavější. Tajmné setkání v lese...no možná je to trošku nasilné :D Doufám, že ti můj nijaký názor neuškodí a nebudeš se na mě zlovit :D ale víš, co se říká, čím víc tě kritizují tím více se té činnosti věnuj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.