na Blog.cz

Žel, v dnešní době existují lidští démoni. Tento výtvor je o jedné z jejich skupin. Ačkoliv se proti nim bojuje, stále se vyskytují ve vysoké míře. Nevěřím, že by byli někdy vyhlazeni. Stále se rodí noví a staří unikají. Třeba poznáte nač narážím. Anebo také ne.

Čistota s úsměvem v tvář,

zářící studánky,

nad hlavou svatozář.

Nevidí, neslyší,

varování třpytících se hvězd,

jak volají na ni slepýši,

vydává se na jednu z cest.

Nástrahám poskvrněného podléhá,

jež, skrytý ve stínu,

na čistotu naléhá.

Skrz tmu hledí zářící měsíc,

jak čistota falš prohlédne.

Běží však jisté zkáze vstříc,

závoj tmy vše zalehne.

Čistota je zničena,

poskvrněný jásá,

vrhl mrak na závoj jasna.

Poznáním zničena,

soužena věčnou bolestí,

byla násilím vtažena,

do světa bez jediné radosti.

Naděje pro ni není,

všechny radosti světa,

jsou pro ni zapovězení.

Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k tomu, abych otevřela Word a zplodila pár veršíků. Byla inspirace. Řekla bych, že tahle věc přesně vyjadřuje mínění o většině lidí v mém okolí. A že není nikterak vysoké, je zřejmě jasné.

Celý svět je jejich jevištěm,
pyšní se v odlesku slávy,
intrikami je však znečištěn,
těmi, co žijí mezi námi.

Klaní se v záři reflektorů,
užívají si své slávy,
procházejí u lží detektorů,
i přes plamen žhavé lávy.

Přese vše je to pro ně hrou,
hrají životní roli,
o svoji pravdu se přou,
vlastní srdce je bolí.

Závoj falše se odhrnuje,
vidíme skrytou pravdu,
ihned se však zavrhuje,
za pevnou hradbu.